Tento týden jsem měl tu možnost se zanořit na bazénu s tím, co vidíte na fotkách. Teda nevím přesně, co to je za ty aqaulungu - každopádně je to hodně starý. Zlatá tajfunka proti tomuhle, nevím jestli to nemělo tak vyvážený nádechový odpory, jestli to vůbec nějaký nastavení má, ale musel jsem ten vzduch z flašky vyloženě tahat. Navíc dvojče na zádech bez neoprenu či kompenzátoru mě okamžitě přišpendlilo na dno bazénu, pěkná tíha. Snad ti starší, resp. ti, co toho více pamatují z historie, asi budou vědět, o co vlastně šlo. Musela být opravdu odvaha se s tímhle kouskem potápět.







Tyjo peknej kousek ... tenkrát mohli delat potapeni opravdu jen odvazni ...
OdpovědětVymazatA uz je mi jasny proc se jim rikalo AQUANAUTI :-)
Tak to se majitelovi takového krásného muzea skutečně povedlo. Takle se začal potápět jeden z průkopníků potápění J.Y.Cousteau v 60-tých letech minulého století. A skutečně bez žaketu a ostatních serepetiček které se k současnému potápění používá. V Čechách se to později doplňovalo o tzv. kompezátorovou vestu nasazenou okolo krku mezi potápěči lépe známou jako jako "pražský škrtič", která čím víc se nafukovala z malé spešl láhve aby zvedala, tím víc majitele skutečně škrtila. A jednostupňová automatika byla už z principu těžko seříditelná při regulaci z tlaku 200 atm třeba na 1 atm (-10m) a to ještě s požadavkem 0,001 atm nádechového odporu. To vše závislé na vzájemné poloze potápěče
OdpovědětVymazatvůči regulátoru. Mělo to taky výhody, do těch trubek neteklo, když si tam vodu nenapustil sám potápěč :-). To tajfunka měla oproti tomu své výhody i nevýhody. Kdo chce zkusit na bazénu v Šumperku na vlastní kůži, stačí říct, má možnost!
Je moc dobře se někdo s takovou raritou pochlubí a taky, že to někdo zadokumentoval a zveřejnil.
Dík všem aktérům a ostatní si vemte příklad.