Jeskynní potápění pod Budapeští

Ahóóój, v TV bude v sobotu 22. prosinec 16:35-17:25 pořad o jeskyním potápění viz: https://tv.seznam.cz/program/8013952

Potápěči a biologové objevili pod hlavním městem Maďarska neznámé živočišné druhy. Unikátní expedice do největší podvodní termokrasové jeskyně v Evropě. Maďarský dokument Potápěči společně s vědci nás zavedou do jeskyně János Molnár – největší zatopené termální krasové jeskyně v Evropě – abychom společně s nimi mohli jako první diváci spatřit přírodní zázrak, který se nachází přímo pod maďarskou metropolí. V tomto vzrušujícím vědeckém dokumentu objevíme ohromné podzemní prostory, o jejichž velikosti donedávna nikdo neměl ani tušení, stejně jako nové druhy živočichů, kteří v nich žijí a jejichž studium by nám mohlo pomoci získat nové informace o počátcích života na naší planetě.

Lokalita je přímo ve městě. viz: popis lokality na SP. stranypotapecske.cz, label.home.cern.ch/label/MolnarJanos

Krasová vyvěračka s termální vodou, která se již velmi dlouho využívá k lázeňským účelům. Staré lázně stály přímo u vývěru, dnes jsou v žalostném stavu. Voda se odvádí z nitra jeskyně potrubím do budovy lázní Lukács, kterou od vývěru dělí rušná ulice. Jeskyně se skládá ze staré a nové části. Stará část má maximální hloubku 36 metrů s teplotou vody od 20 °C (pod 12m) do 27 °C. Druhá část, objevená někdy v roce 2002 až 2003, dnes má maximální hloubku přes 90 m. Celková délka chodeb činí koncem roku 2009 přibližně 6 km. Vstup do jeskyně je velmi pohodlný, po schodech až do vody. Místo obvyklých vodicích šňůr jsou všude instalována horolezecká lana. Není problém se přitáhnout či přidržet.
Chodby tvoří velmi složitý labyrint, každých pár (desítek) metrů je "křižovatka". Není zde jeden hlavní okruh a odbočky vyžadující přemostění, ale výjimkou není pět lan jdoucích do jednoho uzlu. Cestu ven spolehlivě značí velké šipky, ale nalezení cesty tam vyžaduje místní znalost. Standardně je všude dost místa na pohodlné plavání a ani to, co místní nazývají restrikcí, výrazně nezabrzdí ani potápěče s dvojčetem a dvěma stagemi. Nalézt lze i prostory, kde ani 18 W HID nedosvítí na konec. Pochopitelně by se našla i řada velmi úzkých míst, ale tam se normálně nechodí.
Pěkné věci je možné vidět kousek od vstupu, už ve "staré" části. Do stěn jsou "zarostlé" zkameněliny (žraločí zub, lastury mlžů a plžů), některé stěny pokrývají černé barytové krystaly. Když se v jeskyni nepotápí alespoň týden, tak bývá viditelnost pod termoklinou (cca v 10-12 m) vynikající, několik desítek metrů. Na rozhraní teplé a studené vody vzniká haloklina, vrstva rozptylující světlo. V některých místech ve větší hloubce je při dně vrstva sedimentu, kterou by bylo možné zkalit až do nuly. Oblek stačí i mokrý a ani rukavice nejsou nezbytné, ale sucháčem ze rozhodně nic zkazit nejde. Potápění zde probíhá dle obvyklých zvyklostí jeskynního potápění, DIR je standard.
Ještě v devadesátých letech a na samém začátku milénia se do staré části chodilo na těžko, bez ploutví, pěšky po dně. V úzkých partiích se člověk pohyboval přitahováním rukama, jinak chůzí nebo přitahováním za lano. Standardní výstroj byla 2x7 litru nezávislé. Tyhle doby jsou už pryč. Do "staré" části a především do jezera s otevřenou hladinou a přístupného důlní štolou vodí i potápěče bez jeskynního výcviku. Seriózní potápění je vyhrazeno jeskynním potápěčům s dostatečnými zkušenostmi.